Zvuková instalace
2023
Nerez
1250 × 2500
2023
Nerez
1250 × 2500
Bakalářská práce
FaVU
FaVU
DIALOG
Zvuková Instalace III
Zvuková Instalace III
Ve své bakalářské práci jsem se snažil zhodnotit své dosavadní
zkušenosti v práci s vibracemi a jejich šířením v materiálu. Minimalistickou
formou a cílenou redukcí samotných vibrací zkoumám charakteristiku materiálu a
jeho vlastností, podle toho, jak působí na lidské vnímání.
Od tohoto vztahu se odvíjí základní linie instalace. Fascinuje mně jak vibrace a zvuk v prostoru mohou vytvářet situaci, která diváka pohltí. Chvění představuje neustálý pohyb, změnu a nejistotu, které jsou klíčovými aspekty této instalace, ale i lidské existence a jejího vnímání. Scénografičnost díla svým audiovizuálním rysem dokresluje a mění prostor a navozuje dojem své vlastní pomyslné architektury. Vzniká tak dynamický dialog mezi objekty, které se vzájemně rozechvívají a rezonují i skrze nové vztahy v prostoru s diváky.
Má bakalářská práce s názvem Dialog je navázáním na mé zvukové experimenty a fascinaci jimi v průběhu studia. Od práce s vibrací a frekvencemi jsem neupustil a začal experimentovat s bezmembránovými reproduktory, které jsem připevňoval na tabule plechu různých velikostí a tlouštěk. A stejně jako u instalace s rourou hledal pro každý plech konkrétní frekvenci, která ho nejlépe rozezní a rozpohybuje. Začal jsem se zabývat také vlivem frekvencí a zvuků na lidské tělo. Mezi plechy vzniká zvukový jev zvaný binaurální rytmus. Když člověk stojí mezi dvěma plechy se dvěma různými frekvencemi (např. 85 Hz a 90 Hz), začne vnímat právě jejich rozdíl, čili 5 Hz.
Zvuková instalace pak vytváří svou vlastní jedinečnou zvukovou a vizuální architekturu, ovlivňuje smyslové vnímání prostoru a divák se stává součástí vzájemného dialogu plechů, které vibrují a vytvářejí nejen zvuk, ale i hmatové vjemy. Zvuk a chvění odrazů transformuje prostor kolem a vyvádí diváka z fyzické rovnováhy. Míří tak na jeho smysly, hmatové, ale především sluchové a vizuální. Právě sluch nám umožnuje velmi dobře vnímat prostor okolo nás a také ho měnit.
Plechy rezonující čistými tóny tak spolu vytváří jedinečnou atmosféru prostoru, a to i díky tomu, že sluch je při snaze lokalizovat zdroje zvuku mnohem méně přesnější v případě čistých tónů než u složitějších zvuků.
Výsledkem je vytvoření zvukové instalace zabývající se psychoakustickým jevem prostřednictvím kovu jako média. Zavěšenými ocelovými plechy naproti sobě s připevněnými bezmembránovými reproduktory vytvářím zvukovou architekturu místa a spolu s množinou nekonečných odrazů ztrácející se v temnotě situaci, která diváka pohltí a znejistí.
Od tohoto vztahu se odvíjí základní linie instalace. Fascinuje mně jak vibrace a zvuk v prostoru mohou vytvářet situaci, která diváka pohltí. Chvění představuje neustálý pohyb, změnu a nejistotu, které jsou klíčovými aspekty této instalace, ale i lidské existence a jejího vnímání. Scénografičnost díla svým audiovizuálním rysem dokresluje a mění prostor a navozuje dojem své vlastní pomyslné architektury. Vzniká tak dynamický dialog mezi objekty, které se vzájemně rozechvívají a rezonují i skrze nové vztahy v prostoru s diváky.
Má bakalářská práce s názvem Dialog je navázáním na mé zvukové experimenty a fascinaci jimi v průběhu studia. Od práce s vibrací a frekvencemi jsem neupustil a začal experimentovat s bezmembránovými reproduktory, které jsem připevňoval na tabule plechu různých velikostí a tlouštěk. A stejně jako u instalace s rourou hledal pro každý plech konkrétní frekvenci, která ho nejlépe rozezní a rozpohybuje. Začal jsem se zabývat také vlivem frekvencí a zvuků na lidské tělo. Mezi plechy vzniká zvukový jev zvaný binaurální rytmus. Když člověk stojí mezi dvěma plechy se dvěma různými frekvencemi (např. 85 Hz a 90 Hz), začne vnímat právě jejich rozdíl, čili 5 Hz.
Zvuková instalace pak vytváří svou vlastní jedinečnou zvukovou a vizuální architekturu, ovlivňuje smyslové vnímání prostoru a divák se stává součástí vzájemného dialogu plechů, které vibrují a vytvářejí nejen zvuk, ale i hmatové vjemy. Zvuk a chvění odrazů transformuje prostor kolem a vyvádí diváka z fyzické rovnováhy. Míří tak na jeho smysly, hmatové, ale především sluchové a vizuální. Právě sluch nám umožnuje velmi dobře vnímat prostor okolo nás a také ho měnit.
Plechy rezonující čistými tóny tak spolu vytváří jedinečnou atmosféru prostoru, a to i díky tomu, že sluch je při snaze lokalizovat zdroje zvuku mnohem méně přesnější v případě čistých tónů než u složitějších zvuků.
Výsledkem je vytvoření zvukové instalace zabývající se psychoakustickým jevem prostřednictvím kovu jako média. Zavěšenými ocelovými plechy naproti sobě s připevněnými bezmembránovými reproduktory vytvářím zvukovou architekturu místa a spolu s množinou nekonečných odrazů ztrácející se v temnotě situaci, která diváka pohltí a znejistí.
